Základy o kryptoměnách

Ana žije v Lisabonu. Její kamarád Ben žije v Chicagu. Ana mu dluží za lístky na koncert a rozhodne se mu zaplatit kryptem. Do této platby není zapojena žádná banka. Kdo tedy zajistí, že platba dorazí, že Ana peníze opravdu má a že je nemůže utratit dvakrát?

V této kapitole sledujeme Aninu platbu krok za krokem na smyšlené minci Examplecoin (EXC). Kroky fungují podobně u bitcoinu, etherea i většiny dalších sítí. (S kryptem začínáte? Začněte lekcí Co je krypto? Celkový obraz.)

Ana má na své adrese 2 EXC. Benovi chce poslat 0,5 EXC.

Anina peněženka napíše krátkou zprávu: „Převeď 0,5 EXC z adresy A na adresu B. Poplatek: 0,002 EXC.“ Benova adresa je dlouhý řetězec písmen a číslic, který jí poslal, trochu jako číslo účtu.

Pak peněženka zprávu podepíše Aniným soukromým klíčem. Digitální podpis je matematika, která dokazuje, že vlastník adresy A schválil přesně tuto platbu, aniž by prozradil samotný klíč. Kdyby kdokoli změnil jedinou číslici částky nebo adresy, podpis by už neseděl.

Kdyby Ana používala aplikaci s úschovou, podepsaly by platbu jejím jménem systémy poskytovatele. Zbytek cesty je stejný.

Anina peněženka pošle podepsanou zprávu do sítě. Během několika sekund se dostane k tisícům počítačů, kterým se říká uzly. Každý z nich sám zkontroluje tři věci:

• Odpovídá podpis adrese A?
• Má adresa A opravdu alespoň 0,502 EXC?
• Nebyly tyto mince už utraceny někde jinde?

Pokud některá kontrola neprojde, uzly platbu zahodí. Pokud projde, čeká ve frontě nevyřízených transakcí, které se často říká mempool. Benova peněženka ji už možná ukazuje jako „čekající“, ale vypořádaná ještě není.

Třetí kontrola řeší starý problém digitálních peněz: zkopírovat soubor je snadné, ale utratit tutéž minci dvakrát ne.

Pak těžař nebo validátor vybere čekající platby, obvykle přednostně ty s vyššími poplatky, a spojí je do nového bloku. Když síť tento blok přijme, je Anina platba zaznamenána: to je její první potvrzení. Poplatek 0,002 EXC dostane ten, kdo blok přidal (v některých sítích, například u etherea, se část poplatku místo toho „spálí“).

Každý další přidaný blok je další potvrzení a každé platbu ještě hůř zvrátí. Jak dlouho to trvá, záleží na síti. U bitcoinu přibude nový blok zhruba každých 10 minut a mnoho služeb čeká na několik potvrzení. U etherea (stav v roce 2026) přibude nový blok zhruba každých 12 sekund a platby se považují za konečné asi po 13 minutách.

Takto vypadá kniha, když je platba potvrzená:

• Adresa A: 2 EXC − 0,5 EXC − 0,002 EXC poplatek = 1,498 EXC
• Adresa B: +0,5 EXC
• Tvůrce bloku: +0,002 EXC poplatek

Stojí za to všimnout si tří věcí. Nikdo ji neschválil kromě Anina podpisu a pravidel sítě. Je veřejná: kdokoli vidí, že adresa A poslala 0,5 EXC na adresu B, i když ne to, kdo je vlastní. A je konečná: kdyby Ana Benovu adresu zadala špatně, žádná banka by peníze nevrátila.

Proto vás peněženky žádají, abyste adresy dvakrát zkontrolovali, a proto mnoho lidí nejdřív pošle malou zkušební částku.

1. Podpis: klíč odesílatele schválí přesně danou zprávu.
2. Kontrola: nezávislé uzly ověří podpis, zůstatek a to, že nic není utraceno dvakrát.
3. Záznam: těžař nebo validátor ji přidá do bloku; každý nový blok přidá potvrzení.

Platbu nikdo neřídí, a proto ji také nikdo nemůže zvrátit. Před odesláním vždy zkontrolujte adresu i síť.

Dále: když nikdo nevelí, kdo tedy síť provozuje? Podívejte se na lekci Decentralizace: kdo tomu velí?